Dneska bylo veselo... Podepisoval jsem trojstranné prohlášení, ve kterém byly následující osoby a jejich prohlášení (citace z oficiálního dokumentu):
Bývalý manžel matky dítěte prohlašuje, že není otcem dosud nenarozeného dítěte.
Muž, který tvrdí, že je otcem dítěte, prohlašuje, že je otcem dosud nenarozeného dítěte.
Matka dítěte se připojuje k prohlášení obou mužů a prohlašuje, že otcem jejího dosud nenarozeného dítěte není její bývalý manžel. Otcem jejího dosud nenarozeného dítěte je muž, který tvrdí, že je otcem dítěte.
No a jak jsem se sem dostal? Už to bude rok, co jsem přijel přijel z Pohofestu a rozhodl se, že takhle už to prostě dál nechci. Hromada emocí slz, jaký jsem hajzl, jak už nikoho nebude moct nikdy milovat, dále pokračovat nebudu. Začátkem srpna jsem se odstěhoval z tehdy ještě našeho domu, pak jsme dohodli podmínky, které vyhovovaly nám oběma a začalo sepisování úředních dokumentů k žádosti o rozvod. Pravidelně jsem jezdil na dům za psem a někdy v půlce září jsem v průjezdu našel chlapské boty, které jsem tam rozhodně nezapomněl... Aha, nový přítel, no tak to šlo rychle, ať se jim daří. Podaly se papíry na soud, před koncem listopadu bylo stání, v lednu oficiálně rozsudek nabyl právní moci.
A někdy začátkem dubna jsem se dozvěděl, že má exmanželka je těhotná a že je tu „teoretická možnost“, že se dítě narodí do ochranné lhůty 300 dní po rozvodu (co jsem pak zjistil, tek spíš velmi reálná možnost, pokud nebude těhotná 11 měsíců), takže bude potřeba zajít na matriku a podepsat nějaké prohlášení, aby to dítě nebylo moje... No a ten den nadešel dnes...
Tak jsem čekal před úřadem, přijel bronzový Yeti, kterého možná z Pohofestu někteří znáte, řídil ho nový přítel, první hlod dne (sám jezdí astrou, tak asi pochopil co je lepší auto). Šli jsme na matriku, vzal se lístek, pak vyšla nějaká paní a ptá se jich, na co čekají, odpovědí jí bylo „Určení otcovství dítěte“. Tak se paní podívala na mě a ptá se „A vy čekáte na co?“. Po odpovědi „On je tu s náma...“ byla chvilka ticha následovaná pouze „Aha“ a paní zase rychle zmizela. Tak jsme přišli na řadu, vyskládali na stůl všechny doklady, já se identifikoval jako „Bývalý manžel matky dítěte“ a paní za stolem vzala občanky a bylo vidět že notnou chvíli spekulovala o tom, která občanka patří mě a která jemu (ano, jsme si dost podobní). Začala tedy vypisovat všechny údaje do protokolu, pak se zarazila a prohlásila „Vy máte aktuálně všichni tři stejné trvalé bydliště?“ což už jsem se málem začal smát, ale udržel jsem se. Že jsem si ho ještě nepřepsal já, to jsem věděl, protože na současný byt to nešlo a od července na nové bydlení už to půjde, ale že to stihl už i „Muž, který tvrdí, že je otcem dítěte“, to jsem teda netušil... A podle vystavení jeho občanky to stihl 6 dní po našem stání u soudu, takže ještě v době, kdy jsem půlku toho domu vlastnil já, ale to už necháme stranou...
No a aby toho nebylo málo, tak jako další bod se řešilo nejen to, jaké příjmení bude mít ono nenarozené dítě, ale když už se bylo u toho, aby se nemusel dávat další papír, tak rovnou jaká budou i křestní jména a to stále se mnou v místnosti, což už jsem se smíchy skoro neudržel...
Pak se všechno podepsalo a rozjeli jsme se každý na svoji stranu, ale já se do téhle chvíle musím smát tomu všemu a hlavně jednomu komentáři, co mi k tomu řekl bývalý kolega...
„Stejné trvalé bydliště? To jste vlastně taková spokojená rodinka...“
Tak snad už je to poslední papír, už budu jezdit jenom za psem a nic dalšího už snad nebudu muset řešit...
Jo a celý tento příběh je smyšlený, postavy i události nejsou založené na reálném základu a pokud si někdo myslí opak, tak je to jeho blbost...