Karkulka / LS

Karkulčin příběh…:

pro mnoho z Vás není tajemstvím, že už nějakou dobu, mám doma svojí Karkulku, tedy tuto šarmantní eLeSu.., no a vzhledem k tomu, že bigamie u škodovek není zakázána, tak ani Galanka (136GL) nijak nežárlí a společně sdílený prostor respektuje… Rapidka (Rapid136) je pak stále někde v tahu a navíc jsem jí to radši ani neříkal, by nebyla doma hned Itálie…



Karkulu mám moc rád, je z ní ještě i po letech cítit taková ta novota. Aby také ne, když jsem jí kupoval, měla najeto asi 41000km + nějaké drobné, nyní má asi o 1500km více. Byli jsme spolu na dvou srazech a také na výletě v Brně a Ostravě.



Do dnes si pamatuji, jak mi v roce 2014 volala starší paní, že na mě dostala číslo, že hledám auto a že má „jednu škodovku“ na prodej. Když jsem se ptal co je zač, řekla že „stodvacítka“ ale že je docela pěkná, protože s ní moc nejezdila a jestli chci, že se můžeme někdy společně zajet na vůz podívat…

Ona ale, že bydlí v Praze a auto má ve své rodné vesnici kdesi u Chlumce nad Cidlinou.

A tak jsme se začali domlouvat, kdy má paní čas… neustále byla buď nemocná, nemohla a pod, navíc já hledal na domácí ježdění především vysněnou 136ku a „nějaká“ 120ka mojí pozornost příliš nezaměstnávala, spíše jsem si říkal, že se na ní teda pojedu někdy podívat, jestli paní vůbec kdy bude mít čas…



Mezitím jsem si koupil Galanku a na paní vlastně i tak trochu zapomněl. Ona na mě ale ne, po půl roce!!! mi zavolala, jestli se můžeme o víkendu potkat v místě (Krakovany), že mi auto ukáže.

Bylo mi hloupé odmítnout, navíc jsem to vzal spíše jako výlet… Když jsem ale dorazil na místo a otevřeli jsme starou garáž ve starobylém statku, nevěřil jsem vlastním očím- takové nádherné auto!!!



Po otevření řidičových dveří jsem cítil takovou tu klasickou vůni čalounění, jako je tomu u nových aut. Vše navíc naprosto netknuté: kompletní originální povinná výbava, servisní knížka, prostě jak má být.



Ta žena si prý auto zajistila a koupila přes svého známého, přímo ředitele Škody Mladá Boleslav, když jí bylo 28let a dovezla si ho rovnou z fabriky, jak zdůraznila. Celý život s ním ale jezdila jen v okolí té vesnice, do Prahy, kde pro změnu celý život bydlí, se s autem prý neodvážila. Takže ho vlastně užívala jen o víkendech, na nákup a tak a pak zas hurá do garáže...:-). Proto tak málo najeto. Nyní, když už jí je přes 60let se rozhodla ho prodat, protože se začala bát jezdit úplně.



Auto, které jsem tedy vlastně ani nechtěl, jsem nakonec, opět po asi měsíčním společném povídání a domlouvání, koupil, přesto, že už dělal svědomitě na Galance. Karkulce jsem prostě neodolal. Při odvozu se paní rozbrečela a já jí musel slíbit, že jí někdy, když bude chtít, autem které jí doprovázelo po většinu jejího života, svezu…



A to je celá pohádka o Karkulce…

.

Plány jsou takové, že ji budu udržovat v současném stavu, má samozřejmě původní lak, který je vcelku slušný neboť nikdy nebyl na sluníčku. Jediná chybička je malinká dírka v LP blatníku, není to ale zatím nic vážného, vyměním ho až někdy časem. Je také malinko poškozený zadní Prepreg, paní jednou vůz půjčila synovi (či zeťákovi?), což jak zdůraznila, neměla nikdy dělat….



S autem jsem nic nedělal ani já, nebylo potřeba, a krom běžné údržby to tak zůstane. Namontoval jsem jen Apolla se soudobými plášti, měla ještě původní slušné Barumky, ovšem ty už se dnes na jízdu moc nehodí, tak jsem je prozatím uložil.





Údaje o voze:



Škoda 120 LS, rok výroby 6/1983, najeto přes 42000km.

Vůz má stále originálně jen levé zrcátko (asi proto se paní bála jet s ním do Prahy..:-).