Goodwood - Players Show Classic

odkazy na podobné galerie:

www.speedhunters.com/2022 /.../saturday-speed-player s-classic

www.speedhunters.com/2022 /.../sunday-show-players-c lassic

text:

Výlet za dobrým dřevem aneb jak jsem si splnil další sen

Na Nordschleife už jsem byl, ve Spa a Zandvoortu taky, tak kam dál? Takovej Goodwood, to by bylo něco, sakryš! No jo, ale se Škodovkou mě na Goodwood Revival vážně nikdo nepozve. Jak dlouhodobě sleduji reportáže na Speedhunters, každoročně pořádají v Goodwoodu moc pěknou akci s možností svezení na okruhu. Člověk si musí poslat žádost a čekat na odpověď. Poslal jsem ji tedy v prosinci 2021 a čekal. Když se po mnoha týdnech neozvali, nechal jsem to plavat. V dubnu 2022 koukám na email a tam kladná odpověď na účast v rámci trackday. No, teda! To je pecka! Sakra, to je jen trackday a ten je v sobotu. A já chci i v neděli na výstavu. S chlapíkama anglickejma to není jen tak a je potřeba poslat zvlášť druhou žádost na účast na výstavu. Obratem posílám a čekám. Tentokrát jim to trvá už "jen" 1,5 měsíce. Uf, je to doma! Můžeme jet.

Začínám plánovat. Koukám na cestu, trajekt, ubytování a hlavně ceny. Jde mi z toho hlava kolem a začínám tu myšlenku opouštět. Příplatek za vlek na trajektu stojí víc jak dvě další auta. Za ty peníze si sjedu třikrát na Nordschleife. No co, člověk nemůže mít všechno. Probírám to doma se "skoro ženou" a ta mě přesvědčí, ať jedu. Že mi přispěje. Tak teda jo! Začíná další kolo plánování, kupujeme a utrácíme peníze v online světě. Jelikož jsem nesehnal kamaráda, který by se utrhnul na 6 dní, žena rozhoduje, že pojede se mnou. Samotného že mě na tak dlouhou cestu nepustí. Tak jo. Jenže najít lepší ubytování je trochu oříšek, protože v anglických kempech jaksi není zvykem mít sprchy a nebo nedejbože záchod! Ale podařilo se a zamlouváme si slušný kemp. To by bylo.

Ještě si tak lehce pohrávám s myšlenkou, jestli by cestou domů šlo zvládnout jedno kolo na Nordschleife. Beztak žena říkala, že by se tam chtěla podívat, když o tom tak básním. Po ověření času připlutí zpět na kontinentální Evropu a době potřebné k cestě na NS to však zavrhuji jako nemožné.

2 týdny před odjezdem mi žena naznačuje, že do malýho baťůžku se jaksi nesbalí. Pojedeme sice švédským kombíkem, ale taky v něm potřebujeme cestou přespat. To se s kýblema a autokosmetikou, 2 rezervníma kolama, heverem a spoustou tašek jaksi těžko provede. Takže rakev na střechu je jasná volba. Jeden by řekl, že sehnat "střešní latě" na 16 let nový auto nemůže být problém. Chyba. Na tak starou vránu nemá žádná půjčovna nic. Projíždím internet křížem krážem a po týdnu se zadařilo sehnat příčníky. Půjčit si rakev v místní půjčovně už je maličkost. Loďák se vejde, je to v suchu.

Problémem je, že web organizátorů je trochu skoupý na detailní informace, na dotazy neodpovídají, takže polovinu věcí budeme řešit operativně. No, co už.

Ve středu, den před odjezdem si za pět minut sbalím malou tašku, nakládám Kóču na vlek, všechny krámy tak porůznu do auta a čekám na ženu. Ta se balí tak nějak od rána a v deset večer jsou ještě tašky prázdné.

Ve čtvrtek, v den odjezdu vstávám, snídám a kolem páté ráno mi u nohou přistane první velká naplněná taška. My snad vážně odjedeme :O Pak dostanu ještě jednu velkou tašku a batoh. To by bylo a v 6:00 vyjíždíme z domova. Plán je, dostat se s večerem aspoň do půlky Belgie a v pátek stihnout trajekt z Calais. Od domova držím ručičku rychloměru na 120 km/h bez ohledu na vlek. Jedeme s davem. Cestou máme hroznou kliku a krom malého zdržení kolem Antverp jedeme pořád. Nakonec v klidu dorážíme na konec Belgie a hledáme kemp. V okolí jsou jich mraky a nevíme, jaký vybrat. Řeším to přes Google, kam zadávám camp+shower. Vyrážíme do prvního, který mi vypadl. Nakonec se z toho vyklubala slušná výhra. Brána je otevřená, sprchy ujdou a mají místo. Majitel je sice už doma, ale zaplatíme ráno. Do Calais to máme 1,5 hodiny, takže si můžeme dovolit počkat. Máme najeto 1062 km.

V pátek ráno vyrážíme zase na cestu a v přístavu jsme 2 hodiny před odjezdem trajektu. Pohoda. Tedy jen do okamžiku, než nás začnou kontrolovat francouzští celníci. Zběžně prolezou Volvo, jestli tam nemáme něco, co tam nemáme mít. Chce vidět ještě kufr v Kóče a staví se dozadu :D A kde že prý máme haldu dokumentů na Kóču. Cože?! Že od Brexitu (vývoz auta za hranice EU) je potřeba mít na auto na vleku X papírů. Že to může být v Anglii minimálně pokuta 500 liber. Pokud nás vůbec pustí. Že když s tím na trajekt najedu po ose, tak cajk. Ale na vleku je to problém. Jim je to jedno, ale Anglánům prý ne. Polejvá mě studený pot. Celníci kontrolujou techničák a vysvětluju jim, že to fakt nejedu prodat do ciziny. Přece nejedu takovou dálku, abych jel zase domů? Serem na to a bereme to na pankáče. Riskneme to.

Britský celník zkontroluje pasy a koukne na Kóču. "Kam s tím jedete?" "No, do Goodwoodu na okruh." Prdel mám sevřenou, že bych přeštípnul šestku drát. "To je super, tak šťastnou cestu." povídá a vrací nám pasy. Uf, tak tohle nám prošlo.

Cestou na trajektu si dáme celkem slušný oběd a ještě na poslední chvíli hledám něco o ježdění v Anglii. Dozvídám se o místních zvycích, kruháčích a že je potřeba jezdit hodně u krajnice. Angličani prý neuhýbají a nezpomalují. Ok, beru na vědomí. Po výjezdu z přístavu najíždíme na dálnici a učím se jezdit vlevo. Všechno dobrý. To ovšem končí v okamžiku, kdy po 200 km sjíždíme na okresku. Tam rychle zjišťuji, že autor článku o anglickém provozu nejenže opravdu nekecal, ale byl ještě tak nějak optimistický. Anglické silnice třídy A nejsou moc široké a anglání jezdí jak o život. Kam se hrabou italové nebo číňani. To vše se ovšem mění v naprosté peklo poté, co se napojujeme na silnice třídy B, které jsou vyložené úzké. Anglání jedou pořád stejně rychle a opravdu neuhýbají. Pravá kola plaťáku mám na čáře, levá v pangejtu a náklaďáky se v protisměru řítí 90 až 100 km/h. Neustále čekám velkou ránu. Vrcholem je, když se proti nám valí autobus z kopce dolů, kola za čárou na naší straně. Beru to do křoví a nevím jak, ale vešli jsme se. Nahnědíno mám až za límcem. Snažím se jet rychle, ale stejně nás předjíždějí auta. Nakonec dorážíme do hezkého kempu a velice hodná recepční mi věnuje 2 studený piva. Sice bych potřeboval spíš panáka(y), ale co už.

V sobotu ráno vybíráme cestu na okruh sice delší, ale po širší silnici. Ty jejich silničky postavili na jednoho koně s povozem a od středověku to nezměnili. Přes ten uzoučkej most, kde jsme to v pátek zasekli na 10 minut v obou směrech, už vážně nejedeme. Přijíždíme na okruh, skládáme Kóču z plaťáku a parkujeme na místě pro trackday auta. Obrovská výstavní plocha se plní naleštěnými auty a nevím, kam dřív koukat. Je tam spousta nádherných a zajímavých aut. Po chvíli mi nějaká dobrá duše říká, že mám jít na školení řidičů pro trackday. Přicházím do hloučku lidí přesně na začátku. Dozvídám se nezvyklé informace o pravidlech trackday a pak přichází šok. Musím mít dlouhé nohavice. Rukávy klidně krátký, ale nohavice dlouhý. Je vedro, z kempu jsem přijel v kraťasech. Jak jsem už říkal, webovky organizátorů moc sdílné nejsou. Co teď? Ve vedlejší vesnici je prý obchod s oblečením. To bude drahý. Skáčeme do Kóčy a vyrážíme. Říkali dlouhý nohavice. O materiálu nebyla žádná řeč. Hledáme místní obi a kupujeme malířský overal za 9 liber. Úkol splněn :D

Po návratu na okruh už se jezdí a stavíme se do fronty. Nejprve je ale potřeba projít zkouškou hluku. Bohužel nevím, jaký limit je nastaven. (Neříkal jsem už náhodou, že informace od organizátorů jsou mizerné?) Měřiči mi povídají, že limit je 105 dB. Zase je mi trochu nevolno. 105 dB? To bude těžký. Otáčky motoru se na měření určují dle maximálních otáček. Schválně trochu mlžím a že mám tedy podržet motor na 5200. Opatrně šlapu na plyn a hlukoměr to vyhodnotil jako 103 dB a dostávám zelenou nálepku na čelní sklo. To bylo o fous. Kolem trati jsou ale stejně 3 hlukoměry a komu naměří 3x víc než 105 dB, ten už si nezajezdí. Tajně doufám, že zvládnu aspoň pár koleček, než mě pošlou domů.

Traťový maršál kontroluje před startem helmy, volné předměty v autě, kamery (nesmí být na přísavce ale pouze pevně namontované) a oblečení. Kouká na moje "kalhoty" a směje se, až se za břicho popadá. Ale pravidla jsem prý splnil, takže cajk.

Je to tu. Maršál nás odmávne (žena jede se mnou) a Kóča se poprvé pomazlí s asfaltem na okruhu v Goodwoodu. Mockrát jsem koukal na přímé přenosy, sledoval onboardy a stále jsem měl pocit, že je to snadná trať. Spíš jako "pořád pravá a 2x trochu levá". První kolo mi však ukázalo, jak moc jsem se mýlil. Okruh má horizonty a je zatraceně rychlý. A zatraceně krásný. Pomalu se učím a zrychluji. Asi ve čtvrtém kole vyvěsí červené vlajky. Na trati zůstalo auto a je potřeba ho odtáhnout. Naštěstí nás neshodí z trati a nechají nás čekat na cílovce, dokud není trať bezpečná. Vyrážíme znovu. Snažím se posouvat brzdné body, zvyšovat rychlost a zlepšovat stopu. Jsem radostí bez sebe. První jízda končí a kupodivu nás nevyhodili kvůli hluku. To je úspěch.

Další jízdu už do oběda nestihneme, takže Kóču parkujeme a začínáme obcházet auta. Jsou jich tam stovky, lidí tisíce. Velká část je složená na vzduchovém podvozku až na zem, stará, nová, víc nebo míň upravená. Rozhodně je na co koukat.

Po obědě vyrážíme znovu na trať a jak zrychluji, žena na mě křičí, ať zpomalím. Nejede se mnou poprvé, ale tohle už je na ní moc. Dojíždíme pomalu a na další jízdu vyrážím sám. Stále zrychluji a zjišťuji, že nejlepší úsek je druhá a třetí zatáčka, kde se dá jet pořád podlaha. Zkouším to a neodkládám. Lehká pravá přes horizont, mám to rozmotaný asi na 180 a jde to. Když člověk trefí dobře apexy, jde to snadno a je to mazec! Brzdný body mám v některých zatáčkách pořád moc brzo, ale užívám si to na plný pecky. Valím jedno kolo za druhým, než maršál odmává šachovnicovou vlajkou. To je pokyn pro vychlazovací kolo a zajíždím zpátky na parkoviště. Další jízdu už nestihnu kvůli počtu aut. Nevadí. Kontroluji Kóču a vychutnávám pocity. Svezl jsem se v Goodwoodu. Až budu příště koukat na Revival, můžu si říct, "Tam jsem byl!". Je to úžasný pocit.

Ke Kóče se postupně slézají lidi a diví se a ptají. Co je to za auto, odkud jsme, jakto, že tak jede atd. Sám jsem si časy neměřil, protože to organizátoři zakázali v rámci bezpečnosti. Obdivovatelé tvrdí, že jsem zajížděl jedny z nejrychlejších časů a nechápou, kde se to v tak "civilně" vyhlížejícím autě bere. A že má Kóča krásný zvuk. Po prohlídce auta už mají ve věcech trochu jasno :)) Je čas naložit Kóču na plaťák a vyrazit zpátky do kempu.

V kempu se rozhodujeme, že na nedělní výstavu pojedeme po ose. Chtěl jsem tu moji holku umýt a naleštit, ale podle předpovědi mělo v noci pršet, takže jsem nechal práci na matce přírodě. Předpověď vyšla, takže ráno jsem Kóču opatrně setřel a vysušil a vyrazili jsme zpět do Goodwoodu, tentokrát na výstavu. Aut opět mraky a lidí ještě víc. Některá auta byla vážně nádherná. Pořád bylo na co koukat. Opět se kolem Kóčy motala spousta lidí se stejnými dotazy jako v sobotu, nechápavě kroutili hlavou, jak je možný, že tak jede a zase povídali něco o rychlých časech a nádherném zvuku. Já byl blahem bez sebe a hrdě vysvětloval podrobnosti. Žena se už v sobotu naučila vysvětlovat, že to je Škodovka s dvoulitrovou Alfou, takže odbavování šlo trochu rychleji :) Nutno podotknout, že pár lidí poznalo, že je to Škoda. Několik jich bylo přesvědčeno, že v sérii byla chlazená vzduchem. Několik se jich ptalo, jestli měla původně motor vpředu nebo vzadu atd. Hubu jsem měl ukecanou až až.

Odpoledne jsem shlédli vyhlášení vítězů výstavy a nutno podotknout, že polovina aut by si pohár opravdu zasloužila. Ať už vypiplané originály, menší čisté úpravy, velké úpravy nebo dost zásadní stavby. Každý by si něco našel. Zkrátka akce na vysoké úrovni. Potkal jsem tam spoustu skvělých lidí na stejné nebo podobné vlně. Bylo to krásný, skvělý, úžasný. Angličani jsou možná za volantem magoři, ale všichni do jednoho (aspoň co jsem potkal) jsou strašně vstřícní, slušní, ochotní, milí a nadšení. Nikdo včetně dětí nelezl po autech ani na ně nesahal, psi na vodítku, prostě pohoda, klídek.

V neděli večer jsme se sbalili a v pondělí brzo ráno vyrazili zpátky na trajekt. Chtěli jsme se vyhnout zácpě kolem Londýna. Díky opravdu velmi brzkému startu se nám vše podařilo a dokonce jsme se dostali na dřívější trajekt. Anglické celníky opět žádné papíry na Kóču nezajímaly a po zjištění odkud jedeme, se usmáli, a opět popřáli šťastnou cestu. Ve Francii už nás nekontroloval nikdo a vyrazili jsme na cestu k domovu. Jenže neočekávaná změna časového plánu otevřela možnost svezení na NS. A když už pojedeme okolo, to by byl přece hřích se tam nezastavit. Obzvlášť, když je to zadarmo. Do navigace jsem tedy zadal příslušné místo a mastili jsme. K Severní Smyčce jsme dorazili z opačného směru, než jsem zvyklý, ale jedno špatné odbočení mě nezastavilo od plánu. Zaparkovali jsme na diváckém místě Brünnchen, sundali Kóču z podválu a vyrazili pro lístek na jedno kolo. Ve všední dny mají otevřeno jen krátce navečer, ale i tak jsem toho využil. Nasadili jsme helmy a bez přípravy vyrazili na trať. Asfalt i gumy byly studené, takže jsem to nijak nepřeháněl, ale svezl jsem se na NS. Taková hezká tečka krásného výletu.

Závěrem můžu říct tolik, že Kóča uspěla nad očekávání, já jsem si to strašně moc užil a žena to přežila :D



Fotky jsou jen z nakousnutýho jabka. Sorry jako :)

první onboard z Goodwoodu

třetí onboard z Goodwoodu

záběry zvenku

NS

diskuze ke galerii: