Je mi zima, jel jsem zapadnout na to místo, jak všichni říkali. Čekám tady od prvního prosince, dnes je štědrý den a nikdo nejde. Ve středu mi došly polomáčené a jabková Mattonka. To bylo poslední jídlo které jsem v autě našel. Je mi zima. Jdu si na chvíli zatopit do auta. Je pátek, snědl jsem všechen papír, který jsem v autě našel, po směsi do ostřikovačů mě strašně pálí v krku, ale musím to vydržet, cítím, že každou chvíli někdo přijde.
Pořád nic, nějakej chlapeček mi přinesl Tatranku a kopnul mě do holeně. Trochu to bolí, horší je, že necejtím prsty na nohou a zamrzly mi oči, takže nejdou zavírat. Došly mi sliny i moč, potírám si oči sněhem aby neoschly. Pořád nejdou zavřít. Došla nafta, nemám se kde zahřát. Je úterý. Spálil jsem obě sedačky a pořád nikdo nepřišel. Ještě chvilku počkám a jdu na autobus. Cucám potah na volant, ale je ze syntetické usně, takže nemá žádnou chuť. Hustě sněží. Něco mi v botech chrastí, asi mi upadly prsty na nohou. Snědl jsem už všechen sníh kolem auta a ohlodal dekl od kanálu. Mám hrozný hlad. Přestalo sněžit. Počkám do příštího pátku a jdu. Dostal jsem další Tatranku a kopanec do druhé holeně. Sedím na zemi na koberečkách, zkoušel jsem je sníst, ale mám tam popraskané rty, že je nemůžu otevřít a řádně si ukousnout. Pořád nikdo nejde. Počkám do března a seru na to.
