Sice nemám foto, ale popíšu, co jsem se dnes dozvěděl ve vlaku od majitele jedný žábrovky, která dodnes provozně slouží. Pánovi bude letos 90, jezdí s tisícovkou sice jen kolem komína, často s vlekem, ale jezdí. Kolem něj krouží už řadu let mnoho supů, protože má auto v zachovalém stavu, vč. žábrovejch blatníků. Lak to teda má už za sebou, asi bude různě poopravovanej a hlavně je naprosto matnej (tmavě červená). Otázkou je jak by to vypadalo po rozleštění. Zaujala mě vitalita tohoto pána - co by za to dal kdejakej šedesátník. Kupodivu neměl žádný senilní řeči, naopak i jeho názory na kdeco byly docela svěží. Očividně to auto má rád hodně, protože sám vyprávěl, co všechno na to auto má (tvrdí, že by to auto byl schopnej postavit celý znova) a že teď to bude muset dát na zvedák, že má doma novou převodovku, tak to vymění i s poloosama, dá novou spojku, že prej to musí chodit jak Švýcary.

Co vim, tak je to jeho první a bude i poslední auto. Očividně si užívá TK, kde se na to každý 2 roky scházej technici. K tomu dodal - když jedu na brzdy, je to vždycky napínavější. Jenže to vždycky projde, protože je tam všechno nový.

Pak říkal, že to ale žádnej zázračnej veterán není, že má vyndaný zadní sedačky a vozí tam nářadí, když jede s autem na pole. Stěžoval si na traktoristy, že mu likvidujou traktorama polní cesty a on to pak musí vyspravovat kamením - naloží na vlek 3 kolečka a jede dělat cestáře.
To bylo asi poprvý, co jsem byl rád, že jsem jel s důchodcem této věkové kategorie.