Alkoholizmus a vzťahy

-> Syny:

Mám pocit, že to znám. Ty nářky jakej je to čurák sobeckej a že už ho nechce nikdy vidět, končí s komunikací... ale tak trochu ho má pořád ráda.

-> Syny: Aha tyvole já to kokot blbjě pochopil na začátku. Myslel jsem, že chce zachránit alkoholičku a ne že zachraňuje borku od alkoholika... Achjo :-)

-> minno: Jen tak mimořečí, protože tuším kam to směřuje - nedělej "záchranáře". Jedinej kdo na to doplatí budeš ty. Pokud dospělá ženská chce bejt s alkoholikem, tak s nim prostě chce bejt a obávám se, že i když si bude stěžovat a ty máš pocit, že bys byl lepší a pomohl jí, tak až se otřepe, tak se vrátí k podobnému exotovi (né-li tomu samému) a jedinej kdo na to doplatí budeš opět ty sám... :)

-> minno:

Tak jí nabídni nějakou alternativu a uvidíš, jestli to pro ní bude zajímavý a nebo k němu cítí nějakou sounáležitost, přes kterou nejede vlak.

-> růža: Áno, to si myslím aj ja, že emočne viac založení ľudia to so sebou budú niesť už do konca života...

"Hrubá čiara" je pekná vec, ľahko sa vysloví, no to, čo je v tebe, z teba nik nedostane len tak preč... Keď niečo tak veľmi položí tvoje vnútro na lopatky.

-> palinator 13.06.22 17:04:09: No, to máš pravdu, s tým zosilňovacím efektom súhlasím. Alebo "čo triezvy na mysli, to ožratý na jazyku".



Moja opisovaná dotyčná stockholským syndrómom myslím netrpí, ale je samaritánka ako ja. Resp. ešte viac. Resp. materinský pud. Že ho ani v tých najhorších časoch neposlala do p... a nevysrala sa na neho, ale keď napr. spadol ožratý zo stromu, tak ho ešte viezla na pohotovosť a takých prípadov tam bolo viac. Radšej ustúpila, aby mala "pokoj", ako by sa s ním mala naťahovať. Na druhú stranu, ak by ho nechala v sračkách, asi by to bolo pre ňu ešte horšie. Ale takto to rozhodne nebolo lepšie. Lebo čím viac jej on svojim chovaním ubližoval, tým viac si ona ešte svojou činnosťou privádzala "bolesť". Spoluzávislosť.

Plus tutlanie pred rodinou, aby nemala hanbu.

-> minno: JJ, přesně tak. Problém je povaha obou dvou. Matka udělala tlustou čáru a vlastně si žádný problém z minulosti nepřipouští, naopak vystupuje jako vítěz, že s tím dokázala seknout.

Otec je naopak hodně svůj a ty roky teroru prostě nedokáže překousnout. Takže jako rodina fungujeme, oba se spolu baví a např. vnoučata je hodně spojují. Ale už to jsou prakticky jen dva lidi, kteří vedle sebe žijí. Každej si víceméně dělá co chce, pouze se sejdou v jednom baráku.



A nevím, jaký to je v partnerských vztazích, ale například je to i díky povaze a naladění znát, na nás, sourozencích. Jak k matce přistupujeme. Nejstarší bratr to hodil za hlavu a jako by se nic nestalo. Starší má pořád určitý odstup a funguje stejně, jako táta (koneckonců jsou si v mnohém podobní) a já to sice běžně už taky neřeším, ale ty vzpomínky se pro mě vymazat nedají, bohužel.



Takže abych to nějak uzavřel, myslím, že vztah má šanci u "volnomyšlenářích&qu ot;, ale emocionální lidé to nejspíš s sebou budou nosit až do smrti.

-> minno:

Já si hlavně nemyslim, že explicitně je alkoholik něco (výrazně) horšího, než jakejkoliv jinej kokot. Neřešil bych původ vzniku, ale jen to, že se tak prostě choval. Alkohol obvykle jenom zesiluje to, co je uvnitř. Kokotů je na světě tři prdele, tak se ti to pátrání, šmátrání, bádání, poněkud zjednodušuje, protože těch případů najdeš mrtě.

A ze svý zkušenosti z rodiny, mnoho žen trpí Stockholmským syndromem, který přejde až tehdy, kdy trýznitel zemře. Pak si najdou i nový vztah.



E: Pokud mají stále nějaké problémy, buď se jim je bude dařit vyřešit a možná srdíčka roztajou, a nebo se budou motat v bludným kruhu slibů a budou se nadále srát. S dětma už je to těžší, ale nemá cenu setrvávat ve vztahu, kterej nemá budoucnost. Akorát člověk ztrácí čas.

Mňa by celkom zaujímalo, aké to je žiť "v obnovenom vzťahu", tzn. po všetkom tom hroznom, čo do vzťahu prinesie alkoholizmus... Možno je to ale aj o povahe človeka alkoholika. Či z každého notorika sa už potom stane automaticky aj debil?

Prípad, ktorý opisujem ja, tak to bolo čisté psycho po každej stránke. Okrem fyzického týrania snáď všetko.



Ako sa dá potom s takým človekom "po liečbe" fungovať? Ostane potom v tom druhom partnerovi doživotný blok? Alebo aké to je citovo? Kto zažil?

-> 1560 - zrušená registrace 10.06.22 14:59:54: Vďaka za príspevok, pošlem SS...



-> Matthes, záškodník z TechWebu 10.06.22 18:46:32: Neviem, ťažko povedať, či škoda energie. Ale áno, ja taký samaritán. Čo narobím



-> růža 11.06.22 01:43:22: Ten vzťah partnerov, čo sa už nikdy nespravil, myslíš rodičov?

-> růža 11.06.22 22:26:45: Dcera přes to všechno vidí lidi s filtrem (biasem), kterým je její otec. Exempla trahunt.

-> růža 11.06.22 22:26:45: No, na to bacha, kazdej adiktolog by asi zvednul oboci, protoze rozhodovaci uroven toho, co je uz alkoholismus, je pro vetsinu lidi prekvapive "nizko ", byt se to spis tyka frekvence piti. Jinak to, ze si nekdo vybere za partnera kopii rodice opacnyho pohlavi, je znamej fenomen - to jsem pro jistotu taky neponechal nahode

-> minno 10.06.22 11:24:56: "Žít vedle sebe v jednom domě" - asi moje největší vztahová můra. Ne, přes (další) děti, ani přes peníze (hypotéka), to slepit nepůjde. Jsou známé příčiny stavu? Někdo je na závilosti citlivý, ale chápu, že za to často může protistrana. Ženy, které mají potřebu svoje vztahy ventilovat ostatním ženám (a nezbytně srovnávat, "špekulovat" - i přesto, že soutěživost je mužská záležitost (ale tam v platu, autech, domech..))

Blbý je, že ti asi tři nejlepší kamarádi začínají asi trochu mít problém. Prokalené noci od střední, koncerty (jeden hraje), dnes už další povinnosti, takže při volné chvilce hned minimálně pivo ruky. Pak druhé, třetí...šesté. Nebo víno. Jeden mi přiznal, že jako odpočinek od dětí do nich dvou odteče i sedmička a ne jednou za týden... to není dobré. Ale někteří už o tom vědí, už to umějí říct, jak to je. Moc nevím, co mám poradit. Víc píchat (a že je co )? Protože jaké hobby člověk může mít při dětěch, kdy si i ten druhý chce orazit se svými kámoši/kámoškami? Co se stihne za 2 hod denně, když se dodělává barák, jezdí se občas na výlet, nebo návštěvu. Vztahově (v tom jednom případě) je to pevné, oba jsou značně tolerantní a nestresují se. Anebo možná stresují, proto ten ethanol. Ethanol není řešení.

Já osobně jsem ten (špatný) řidič "co tvrdej chleba má". Na "kalbu" se musím odvézt, není nikdo jiný, kdo by mi udělal kočího. A ono to celkem ušetří pár peněz a nemusím si říkat "how much is too much?"

Ne sice v rodině, ale mám kolem sebe bohužel hodně lidí, kteří mají problém s alkoholem. Spíše velký problém s alkoholem, ale nepřipouští si to.

-> King: Jo, není to samozřejmě pravidlo. Naopak to někdy funguje jako odstrašující případ. U nás to šlo od Slovenské prabáby přes dědu, matku a skončilo u mě a mého bratrance.



Na druhou stranu si uvědomuji, že slovo alkoholismus je trochu nepřesný termín, protože vyloženě vytvořenou závislost na tom nemám. Ale když načnu, tak neumím zastavit. Bohužel bratranec je na tom hůř, z něho to táhne imrvere. Není sice zduněný do mrtva, ale pravidelná dávka musí být.



A paradoxně si vzal holku, jejíž otec byl extrémní alkoholik, kterej tyranizoval rodinu a nakonec ho to v nějakých cca padesáti-něco zabilo. V tomhle jsem tu holku nepochopil.

-> růža 11.06.22 01:43:22: Chapu...jenom k ty dedicnosti alkoholismu. Deda pil prvni ligu, kratce po odchodu do duchodu akutni selhani ledvin, jater a konec. Tatik se s tim v podstate taky celej zivot pral, sice si dokazal udrzet nejakou unosnou miru, takze i po sedmdesatce ma vysledky jaternich, ledvinovych a dalsich testu naprosto ok, coz je neco jako zazrak, ale je to proste taky zavislak. Mne z toho vyslo, ze chlast nic neresi, dost to leze do penez, k rodinny pohode to rozhodne neprispiva, tak v rodinny tradici proste nepokracuju, ani bracha. Ale zadny ode zdi ke zdi - dobrymu piti se nevyhybam, ale i kdybych denne nesedel za volantem, nemam zadnou potrebu mit imrvere zvysenou hladinku.

Dovolím si (stejně, jako asi zažil 1560) osobnější příběh. Pokusím se neúplně konkrétní, byť asi dosti průhledný obraz.



Takže, jedna rodina, tři děti, pán a paní. Krása devadesátek a jeden dospělý člen rodiny se rozhodne užiívat si víc, než dost. Takže krásný alkoholismus a totální krach všeho. Rozpad rodiny mezi všemi, každý snáší jinak. Mladší myslí, že starší lépe. Starší naopak. Starší má naštěstí šanci brzy utéct, mladší si to vyžere do posledních chvil.

Naštěstí přijde úplný obrat (po mnoha snahách a slibech). Co to ale ve finále zanechá. Těžko se spravoval vstah mezi sourozenci a ve finále, i mezi dětmi a rodiči. Nakonec celkem spokojený soužití. Co se ale nikdy nespravilo, tak vztah partnerů. Dnes, díky vnoučatům a uplynulému času, to aspoň na oko vypadá, že je vše OK. Ale upřímně, láska už dávno umřela.



Nejhorší na tom všem je, že tyhle příběhy s sebou nesou určité jizvy, které člověku nedovolí fungovat tzv. "normálně" do dalších let. Ať už ze strany potomka, tak partnera. Takže ti minno přeji hodně sil, zvládnout se to asi dá. Ale chce to hodně tolerance a pochopení.



A na závěr, tvrdí se, že se alkoholismus dědí. Ze tří potomků alkoholika, je to k dešnímu dni - 1x abstinent (max 3 piva za rok), 1x příležitostný pijan (spíše nemúže, než že by nechtěl-taky uměl popít) a poslední pije víkendově do autu a kdyby nepracoval, tak permanentně.



Alkoholik z příběhu se oproti jiným liší v tom, že si dokáže dopřát sklenku/dvě a dál už nepotřebuje. Nechápu.

-> Jirik_Tuňák1983: Souhlasím

-> Péďa17 10.06.22 20:00:03: Nevím, zda se nevyjádřím špatně, nemám už čas. Je hodně lidí, kteří vidí zábavu jen v poklábosení si o práci a na závěr společenského dne být totálně na šrot. Ideálně maraton přes celý víkend. Jenomže pak je docela problém uspořádat nějaký jiný typ akce. Např. motokáry, paintball, či jiný typ společné zábavy, kterou nemá člověk možnost zažít každý víkend. Taková je doba...

-> palinator: Upřímně u mě nebyl problém dát si denně 6 piv po práci.Před pár měsíci jsem s alkoholem ze dne na den přestal.Alkohol mi vůbec neschází a když kolegové po práci do hospody,tak ani mě to tam netáhne.Jsou lepší věci co jdou dělat než sedět v hospodě po práci a bavit se o práci.Bohužel kolegové už ani jiné téma neznají.

Podle mě je rozdíl, když lidem řekneš že seš abstinent nebo vyléčenej alkoholik.

-> Péďa17 10.06.22 19:06:22: No to mi povidej Na druhou stranu me vzdy radi zneuzivali jako ridice...

-> Jumbo: 11:46:42 10.06.2022

Bohužel né vždy abstinet se setká s pochopením u ostatních.Hlavně v práci,kdy se kolegové na něj dívají jako na marťana a prostě mu nevěří že nepije.

-> minno 10.06.22 14:15:03: Neni to skoda energie? Samozrejme je otazkou, zda je ti nejak blizka uz treba z drivejska no... Ale delat samaritana?

Alkoholismus:

Když vynechám alkoholiky v rodině, díky kterým jsem si z dětství odnesl mnohé psychické problémy, z nichž některé řeším doteď, tak dám jako příklad tři alkáče, které znám osobně:



Alkoholik BS - řidič autobusu, pamatuji doby, kdy dojel z linky, hned na sicně řidiče otevřel láhev, a tuto do sebe naklopil. Bývalo zcela běžné, že v autobuse i spal, případně i na stole dispečerů, na židli v kuchyňce, prostě kdekoliv, a zásadně u toho nechyběla více či méně prázdná láhev tvrdýho a levnýho pití (tj. ideálně méně značková vodka). Asi vrchol jeho slávy bylo, když ho našli v pondělí ráno ve stavu, kdy spal v otevřeným autobuse, kolem sebe měl rozházený peníze, několik prázdných flašek, prochcaný kalhoty visely na sedačce cestujících, a sám BS vypadal, že už to asi nerozdejchá. Pak se jednou v obdobným stavu vymázl v autě a našel si nějakou normální babu, tak se nějak vrátil do normálu, a aniž by šel na léčení, tak je už asi 5 let zcela čistej.



Alkoholik MS - magistr, vystudovanej učitel, začal chlastat hluboko v 90.letech, když aktivně učil. Pak šel dělat do dopravy, do práce chodil imrvére nalitej, došlo to až tak daleko, že když měl jako dispečer výjezd, tak, neboť nebyl ve stavu schopného řízení motorového vozidla, našel na ulici nějakého náhodného člověka, tohoto poslal do automobilu s modrým majákem na místo řidiče, sám usedl vedle, a jeli na výjezd. Kupodivu ho za to vyhodili a to byl ještě rád, že jen to. Pak byl na léčení, nějak se z toho dostal, asi před 7 lety jsme dělali spolu v jedné firmě dispečery - žral lexaurin jak lentilky, ale nepil - i když bylo sezení s řidiči, dal si vždycky jen kávu. Pak šel dělat řidiče autobusu v téže firmě a následně v jiné, a pak najednou zmizel a nikdo o něm nic nevěděl. Potkal jsem ho nedávno, ptal jsem se ho, kde byl - byl ve špitále s nějakým větším zdravotním problémem, čímž přišel o práci, tím pádem nebyl schopen platit závazky, takže nějaké dluhy, přišel o bydlení, žil na ulici a začal chlastat. Pak mu to nějak seplo, šel zase na léčení, zase se z toho dostal, a teď je zas čistej. Otázkou je, na jak dlouho.



Alkoholik KD - nesmírně vzdělaný člověk s obrovským přehledem o světovém dění, ale bohužel posledních 55 let alkoholik, čímž sám sebe připravuje o jakousi vznešenost a přirozenou autoritu, kterou za střízliva má.



Vztahy:

Na ty jsem odborník. Posledních 6 let jevím zájem o jednu dívku, bohužel neúspěšně, a tudíž mám k tématu mnohé co říct, ale asi se mi nechce. Tak až někdy jindy. Přináší mi to akorát trápení a pak se dostávám do fáze Alkoholismus a vztahy. Osobně to klidně můžeme probrat, ale psát to na netu se mi moc nechce.

-> palinator: Áno, presne tak, chcem ju zachrániť. Hele

Nejhorší okolo alkoholika je, když někdo nabyde dojmu, že je vyléčený.

Alkoholik není nikdy vyléčen - pouze je to abstinující alkoholik



Stačí si cucnout a je v tom postupně znova

-> minno:

Hele a ty jí chceš zachránit nebo proč to vlastně řešíš hele?

-> minno 10.06.22 13:16:10:

-> Matthes, záškodník z TechWebu:

Chlap si kolikrat najde takovou kravu, ze chlast je pak jediny vychodisko. Lepsi, nez ji zabit

-> Jumbo 10.06.22 11:46:42: ad. vzťah: No práveže toho dobrého a spoločných pozitívnych zážitkov tam nebolo skoro nič. V živote žiadny spoločný výlet, nič pekné. Ak nerátam rodinné oslavy. A väčšinu obdobia ani spoločná starostlivosť o deti. Kedže bol skoro stále v liehu. O deti sa tak nejako nestará ani teraz, resp. keď s nimi výnimočne musí ostať sám doma, tak to prežijú Ale že by ich aspoň raz v živote okúpal, obliekol, pripravoval sa s nimi do škôlky a tak... citovo byť trochu s nimi, ako by otec mal, tak to nie. Takže v jej spomienkach na neho je viacmenej len to zlé. Dobrého len veľmi málo.

Plus tá nevera a je citovo naviazaná stále na iného. To sa z hlavy a srdca dostať nedá a rovnako ani to zlé z manželstva, ktoré už ostane v hlave asi navždy ako strašiak, či nočná mora.



Aj keď teraz už tam z jeho strany je aj tá snaha trochu a tak, ale prekoná to tú minulosť?



A "musíš" v tom vzťahu zotrvať. Dá sa to? To sa pýtam.



Navyše, ona už mala predtým prvé manželstvo, trvalo asi rok, ex ju začal biť a mlátiť, manželstvo im aj cirkevne anulovali.

Takže prvé manželstvo fyzické násilie.

Druhé manželstvo psychické násilie.



Teraz už aktuálne "pokoj", alkohol preč, no skrz všetky tie veci hrozne ťažké.



City bokom a musiš ostať žiť.



Osobne si to neviem predstaviť.

-> palinator:

-> palinator 10.06.22 11:51:57:

-> Sita:

Děkuji za projevenou důvěru, vážím si toho.

-> minno: Rozdělil bych to na dvě témata:



Alkoholismus je závislost jako každá jiná, mám ve svém okolí jednoho vyléčeného alkoholika, který už nepije víc než 10 let a z jeho zkušeností vím, že to nebylo jednoduché a nepovedlo se to na první pokus. Co vím, tak pokud už je člověk na alkoholu opravdu závislý, tak se musí odříznout na 100%, protože i sebemenší kontakt s alkoholem má většinou za následek rychlou cestu tam, kde byl před léčbou. A na to je potřeba hodně silná vůle a podpora okolí. Člověk o kterém mluvím na tom byl špatně a prošel si léčebnou několikrát, dneska už zvládá pořádat oslavy narozenin pro širokou rodinu i včetně toho, že se tam alkohol pije ve velkém, ale sám si nikdy nedá. Ve sklepě má zásobu Birela, který má jako "placebo" a celé okolí ví, že nejhorší by bylo ho k něčemu "ponoukat". A tohle je hlavní věc, kteoru by měli mít na paměti všichni, včetně rodiny, kolegů a kamarádů, nikdy toho člověka nenutit do jakéhokoliv alkoholu, i kdyby to byl blbý přípitek na oslavě. Nikdy ho nedržet mimo zábavu, protože nepije, a vždycky pro něj mít připravenou alternativu bez alkoholu, aby neměl pocit, že tím že nepije, delá něco špatně...



Vydržet to jde, ale i podle vyprávění o tom, jak to vypadalo v léčebně a hlavně kolik ze "spolupacientů" už je dávno na onom světě právě kvůli chlastu, je to dost těžká cesta...



Vztah je věc jiná, tam jde podle mě hlavně o to, že do vztahu mezi dva lidi se vždycky ukládá to dobré i to špatné, co spolu prožili... A pokud toho špatného je víc, než toho dobrého, tak je problém... Musí oba chtít a pokusit se najít to dobré, co je dávalo dohromady, pokusit se znovu prožít nějaké pozitivní zážitky a momenty a třeba se podaří dát to dohromady. Ale musí oba chtít, což v případě, který popsals, je asi dost náročné.



Přeju, aby to vyšlo...

ty, Brute? :D Tipoval jsem, ze to zalozil pan PAL....



Ale jinak ja k tematu muzu rict jen to, ze muj nejstarsi vyzeneny syn sice asi neneni alkoholik, ale kdyz uz se na pivo slo, tak tomu umel dat poradne za usi a jeho tehdejsim vztahum to moc nesvedcilo. Parkrat jsem nad ranem pro ty jeho holky musel jet, volaly mi ze uz chteji domu, unaveny, otraveny, nevyspany, a uplne nadsene z toho, ze ten nas jeste domu nechce, nevypadaly.



S moji zenou (po ktery on to zrejme podedil) je to taky tak. Kdyz uz se jde na pivo, tak neexistuje, ze by se dalo jit domu pred zavirackou. Prostre se ji domu jeste nechce. Ale alkoholismus to myslim neni. Doma si ani jeden alkoholu nevsimne...



EDIT: psal jsem reakci nejak moc dlouho, takze muj prispevek vypada jako kdybych bydlel tejden na Marsu, ale co uz :D

Je mi jasné, že je to všetko veľmi individuálne, ale aké máte skúsenosti s alkoholikmi - abstinentmi v svojom okolí? Aká je šanca vydržať nezačať časom znova piť?



A čo vzťahy narušené alkoholom?



Jedna známa, vydatá 6 rokov, muž alkoholik 5 rokov. 2 deti (6 a 3). 5 rokov psycho doma, 5 rokov sľuby, hádky, vynútený sex, nevera (obidve strany), klamstvo, hádky...

Vzťah bol už úplne rozpadnutý a pred rozvodom. Keď to už zašlo do takéhoto extrému, že hrozil rozvod, chlap sa "sám" odhodlal a rozhodol ísť na liečbu (aj keď to bolo tiež už pre nátlak z každej strany - obidvaja sú z jednej dediny a on je z 13 slušných súrodencov, tak na neho tlačili...). Od liečby je pol roka už doma a nepije, chodí do roboty, je "normálny", okolo domu porobí čo treba atď.



Ona s ním ostala len kvôli deťom a záväzkom (hypotéka na dom) - a kvôli tomu, že sama by to finančne neustála + zas tá veľká rodina, že sa nemá kde podieť.



Vzťah by chceli dať dokopy, ale zatiaľ čo viem, nejde im to už zlepiť. Žijú spolu v jednom dome, vychádzajú spolu vraj dobre, ale to je asi tak všetko.



On chodí aj do klubu alkoholikov, teraz z klubu majú aj nejaký spoločný výlet a tak....



Myslíte, že je možné takýto vzťah ešte vôbec zlepiť? Alebo to už bude navždy len ako dvaja spolubývajúci a skôr či neskôr to aj tak "vybuchne", lebo takto (bez lásky) sa žiť nedá?



On navyše bez vodičáku (alkohol za volantom, potom epilepsia privodená alkoholizmom...), takže sa sám ani nikde nedostane, je závislý na manželke, aj to je dôvod, prečo sa on manželky nechce "vzdať", lebo by bol úplne stratený.



Čo si o tom myslíte? Skúsenosti?

-> darklord: Vyzerá to tak

Akoze pijes a mas problem si najst frajerku?

Už dlhšie sa vyberám založiť toto vlákno, tak teraz



Škoda, že tu nie sú aktívnymi členkami aj baby, by sa pridali do debaty.