a dop-ci už mi zase dokonale hrabe
Je konec já jdu o dům dál,
mé ciny nejsou kamenný
a ten kdo si s nimi hrál,
nedonutí mě abych se citů bál.
Ten kdo tě aspoň trochu zná,
v tvou čistou duši uvěří,
jen to už asi nebudu já,
zase se najde někdo kdo neodolá.
Dítě co v tvém nitru dříme,
brzo do dospělosti by uteklo,
příliš rozpačité a naivní je,
tak neseš si své velké břímě.
Až přijdeš na to co sama chceš
a žíti není jen podestýlání sviním,
zásadní změnu za svoji přijmeš,
poté věřím že se znovu ozveš.