Lacky Š105 L

Model: 105 L

Rok výroby: 1988

Počet majitelů: nespočet

Motor: 120

Stav: serie-vrak



Tento příběh je poněkud složitější...Vše začalo když jsem si udělal v 18 letech řidičák.Okamžitě jsem se začal shánět po nějakém autě.Otec byl proto aby se koupil nějaký Favorit a ten se potupně dal dohromady.Jenže já jsem snil o jiném autě.Byla to klasická škodovka.A tak se začalo shánět.Na každodení procházce po bazarech jsem objevil Škodu 105L.Původní cena auta byla 14 tisíc a to jsem zrovna zamítl.Dát 14 litrů za starou škodovku...Jen jsem se vysmál.Na další den jsem se šel na auto podívat co to teda za ty prachy je.Stav byl asi takový: vše originál,prahy lemy,blatníky (ty byly chycené),sedačky,interier ...auťák jak z výrobní linky.Dodělané autorádio (kazety.LCD,manuální ekvalizér,repro ve dveřích.Okamžitě se mi auto zalíbilo a tak jsem se rozhodl že se zeptám jestly by na auto nebyla sleva,že se mi 14 zdá moc.Nakonec jsem ho uhádal na 12 což bylo i tak docela dost.No co naplat šáde už bylo doma a já jsem byl o 12 litrů lehčí.Doma to ale tak veselé nebylo,otec řekl že jsem koupil vraka a já jsem si tvrdil své že to je super kára.Po zimě se ale vše jevilo jinak a já jsem pochopil že otec měl pravdu.Na podzim zakrytá rez vylezla na jaře ven.Asi si dovedete představit jak to u nás vypadalo. Tak jsem své vysněné auto prodal.Dnes už vím že to byla ta největší chyba v mém životě.Vzal jsem od dědy Feliciu,kterou mám už 3 rok.Cca před půl rokem jsem začal opět shánět nějakou tu škodovku na přestavbu a renovaci.Ač se to zdá nemožné,ale z 5ti celkem v pohodě aut nevyšlo ani jedno.Pak se naskytla 125 od starého pána,neváhal jsem a auto jsem okamžitě bral.Už bylo za barákem ale o pár dnech přišlo zklamání.Auto mi neprodají,neřekly proč.Vzaly si doklady,klíče a odjely.Takže jsem zase bez auta. Začal jsem už strácet naděje.A v tom to přišlo,jednoho dne jsem našel své bývalé auto.Nevěřil jsem svým očím co jsem to uviděl.Mé Šáde před šrotem.Další den jsem potkal majitele a shodou okolností mi řekl že se toho auta chce zbavit,pravděpodobně jej nechat sešrotovat někde na vrakáči.Tak jsem řekl co za něj chce že ho beru.Nechápal proč,vysvětlil jsem mu jak se věci mají a hned pochopil.Momentálně stojí má šáde před barákem a čeká.Doufám že na přepis a renovaci.Co s ním bude dál nevím.Dát ho do opravdu do šrotu? Je mi ho líto...Ale větu co jsem před x lety řekl,když jsem si své vysněné první šáde koupil,jsem už na půl splnil: "Já budu ten poslední člověk kdo sním pojede,protože já jsem a budu posledním majitelem" ! A od té doby jen stojí a čeká...