myslienky cecha

-> Labros: Svatá pravda - za první republiky se takovejm tuším říkalo keťas (viz Anna proletářka :) A to ještě ta moje kapitalistka přišla s nápadem koupit ještě 3. byt na sídlišti a ten pronajímat :) Už takhle stačí, že v tom druhým bytě vykořisťuju vlastní babičku tržním nájemným 0 Kč :)

-> King: Tož když je malej, a prodávat byt v dnešní době je škoda...

-> Labros: Jsem měl dojem, že řeč je o pronájmech bytů - družstevník to už je maskovanej vlastník Jseš koukám stejnej křeček jako já, že se nespokojíš s vlastnictvím jednoho bytu :)

Pokračování tohoto příběhu by mohlo být třeba:

Je mi 60, celej život jsem neplatil sociálku, takže můj důchod je 6000. Ještě že jsme si udělali dvě děti.

Anebo:

Je mi 40, řekli mi, že mám rakovinu. Moje léčba bude stát 3 miliony, zdravotní za mě celý život platil stát. Ještě že máme ten solidární systém! Tzn., že chudí pracující doplácejí na bohaté nezaměstnané.

-> King: Ale žádnej regulovanej nájem Už pět let spokojeným družstevníkem. Chystá se ale další, do OV...

-> Labros: Že ty sis ho koupil do vlastnictví? :) A nebo se vám na regulovanej nájem skládáme my ostatní? :)

-> Gabriel: je v tom internet po káblu

-> Gabriel: mě stojí byt na poplatcích za dva lidi asi 3500

-> Labros: mno já platím 6700 plus nějké to jídlo benzín atd. a náklady na živoření v praze jsou 125OO. jak to řekl bejt na racáku doma mám se líp

Ale 10.000 za garzonku na Jižňáku je fakt moc.

Mě to moc vtipný nepřijde

Jak to dělám, že v Praze vyžiju?

Bydlíme se ženou na mateřské a malým dítětem v menším okresním mstě 120 km od Prahy ve zděném rodinném domku. Ještě nedávno jsem pracoval jako systémový analytik u místního výrobce telekomunikačního softwaru, vydělával jsem na náš region slušné peníze, žena dostávala mateřskou a docela hezky a spokojen jsme si žili. Vydělával jsem 15 000 čistého, žena má mateřskou 3 630, za 18 630 korun se u nás dá slušně žít.



Shodou různých okolností můj zaměstnavatel zkrachoval. Nepříjemné...



Slušnou práci u nás neseženu a tak jsem se rozhodl hledat v Praze. Našel jsem si práci hned, jsem profík v oboru, plat je slušný - 38 tisíc. Na denní dojíždění to ovšem není, takže si musím pronajmout byt a domů jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když je třeba žen pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama. Samozřejmě něco stojí stravování v Praze, máme sice stravenky a žena mi dává jídlo sebou, ale stejně se nevyhnu občas nějaké



restauraci. Ale práce mn baví, mám skvlé výsledky, firma je se mnou velmi spokojená a daří se nám. Pracuji v Praze už msíc a půl a přišla první výplata - 26 600 korun na dlaň. Z toho okamžitě vypláznu 10 000 korun za pronájem garsonky na Jižním městě. Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné Telecomu) 2000. Soukromě najedu domů a zpět 1 920km, což mně stojí jen na benzínu 4 800. Za různé další nutné pražské poplatky, které bych doma neměl, vydám asi tisícovku. Počítám, počítám...jsem blázen, abych tady makal celý týden bez rodiny za 8 800? Moje žena bere mateřskou 3 630, náš společný příjem je tedy 12 430 korun. Jak s tím vyžít? Naše životní úroveň upadá.



Dávám výpověď, odjíždím domů a přihlašuji se na Úřad práce. Moje odměna činí 10 800 korun za celodenní hraní s dcerou. Protože se večer nudím, skládám známým pécéčka. Udělám tak jeden týdně, na každém vydělám asi 2 000tedy 8 000 měsíčně na ruku. Uvažoval jsem, že si zřídím ŽL a začnu se tím živit. Tak jsem zašel na úřad. Paní mi vysvětlila, že musím platit minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, dohromady asi 3000 za měsíc. Minimální daň mi ukousne minimálně 840 korun měsíčně. Počítám, počítám...Z mých vydělaných 8 000 mi tedy zůstane 4 160. Polovina? Pani, nechejte si ten formulář... Podnikám dál na černo, neplatím nic, zdravotní za mne platí stát a sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu. Dostávám 10 800 od Úřadu práce, 8 000 za služby přátelům, manželka 3 630, takže náš celkový příjem do rodiny je 22 430. Naše životní úroveň se rapidně zvedla, letos v lét si konečně dovolíme dovolenou u moře a v zim lyžování v Alpách.



Minulý měsíc jsme si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na dopravu MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k lékaři. To udělá 3 000 měsíčně, vyděláváme už 25 430 čistého a koupili jsme si hezkou Fabii na leasing.



A hodná paní na úřad slíbila, že nám příplatek doplatí za rok nazpět, potřebuji nové lyže a manželka si vyhlédla kožíšek. Těšíme se, až manželce zvednou mateřskou na 7 000, možná bychom si pořídili druhé dít a koupili nové, lepší, zahraniční auto, ten leasing lehce z těch 35 800 čistého lehce utáhneme. Jednou za půl roku se nechám na chvíli zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP. No, nějak ten měsíc vždycky přežiju...to víte, už jsem si zvykl na svůj denní režim: v 10 ráno žena zajde pro rohlíčky do pekárny, po cest mi koupí noviny (samé potěšitelné zprávy!), pak si chvíli hraji s dcerou a vyrazíme někam na výlet, podle počasí - do přírody, na koupaliště, na běžky, do akvaparku. Jen mně občas přepadá splín a pak mne trochu mrzí, že moje dvě vysoké školy,



inteligence i schopnosti nejsou využity. Nemělo by to mrzet i tu paní na Úřad? Ale brzy mně to přejde, vždyť se máme tak dobře a já jsem nevděčný! Když se vrátíme z výletu, potkám občas kluky z bývalé práce a pozvu je na pivo.



Jsou furt nespokojení, což nechápu. Makají a stále jim nestačí peníze. A přitom je to tak jednoduché...



Díky státe, díky vládo, miluji tuto svoji českou socialistickou zem!