Na střední škole jsem měl v sousední lavici kamarády. Jménem Bobr a Křeček.
Dodnes máme u některých kantorů podezření, že za 4 léta nenabyli jistoty, kdo je kdo.
Uběhlo jedno desetiletí a od roku 2012 opět sedíme "v jedné lavici" - profesně. Konec lajny tvořil pan Špaček, ale to jen aby se to nepletlo. Jelikož jsem jediný v dané linii neměl zvířecí jméno, tak jsem samozřejmě vynikal.

Obzvláště poté, kdy se provalilo, že chodím se spolužačkou z lavice přede mnou, která měla tehdy také ne nezajímavé dívčí příjmení :-))