Na základce PRIMky a pak na gymplu digitálky Casio - takové velmi subtilní a ergonomické, že splývaly se zápěstím a moc nepřekážely. Taky jsem je nikdy nerozbil (u Primek jsem dvakrát měnil sklíčko), jen jednou poškrábal o zeď. A odcházel u nich řemínek - taková gumoplastová věc, časem zkřehl a utrhl se u osičky.
Koncem gymplu jsem odložil i tyhle hodinky, protože jsem je považoval za zbytečnost - v Praze byly hodiny na každém druhém nároží a později postupně i digitálky v každé tramvaji a buse PID, takže proč mít další krám na ruce. A když jsem byl někde, kde hodiny nejsou (třeba na táboře nebo na vandru), tak jsem nepotřeboval vědět, kolik sype a když, tak jsem se mohl někoho zeptat...

Ještě jsem vlastně dával hodiny do mé první 130L (v roce 2003) a taky máminé 120L - do 130 analogové hodiny z nějakého Forda (asi Fiesta) a do máminé 120 digitálky z nějakého BMW se zeleným podsvitem

A první mobil jsem z donucení začal používat až někdy poměrně pozdě, když už ho dávno všichni kolem měli, jen já odolával, že ho nepotřebuju a vymlouval jsem se, že mobily mám asi 3 (ze sběrného dvora jsme s kamarádem přitáhli asi 10 stejných Ericsonů a pár jsme jich rozchodili), jen nemám SIM kartu. Až mi pak rodiče mé tehdejší přítelkyně pořídili SIM kartu a já už se nemohl vymlouvat...

















