Škoda 125, Wartburg 353 a Jawa 250 - cesta kolem tří moří

navigace: [ komentáře ] [ hodnocení ] [ text ] [ fotky ]

obrázky [42]:

Text:

Škoda 125, Wartburg 353 a Jawa 250 - cesta kolem tří moří

podle Wartburgu celkem ujeto 4700km (Škodovka by tam napočítala tak o 500 více)

Video z výjezdu na Fagaraš:
Transfagarashan highway Škoda 125L


Další fotky a videa zde: www.facebook.com/SkodaWar tburgNaCestach

Trasa cesty: www.google.com/maps/.../v iewer?usp=sharing&mid= zsih3PzVcHJ8.kXjbPCKwGjT0

Více fotek sem ještě nahraju večer.


Před rokem jsme absolvovali 3000km dlouhou cestu do Dubrovníku Škodovkou a Wartburgem. Po příjezdu bylo jasné, že další rok pojedeme znovu. První nápad byl Norský Nordkapp, který se z všemožných důvodů změnil na Istanbul, kam jsme stejně nedojeli, ale to nám vůbec nevadí. Cestu jsme si naplánovali na 16 dní s délkou něco kolem 5000km. Oprava Wartburgu trvala téměř rok, Škodovku a Jawu jsme kupovali na podzim 2014 a opravy probíhaly téměř do odjezdu. Loňská Škodovka byla vypůjčená.


Vyrazili jsme v pátek po práci s cílem dostat se z Prahy co nejblíže k Slovenským hranicím. Ještě před výjezdem z Prahy se na Škodovce rozbilo počítadlo kilometrů, ale taková závada nás nechávala v klidu. Horší bylo když se zhruba na 80. kilometru D1 Jawě přidřel motor, kouslo se zadní kolo a motorkář se nám málem vyboural. Jawa byla po výbrusu motoru nezajetá a nezvládala rychlost 90km/h, takže jsme se museli vléct 70tkou. Kolem desáté hodiny večerní jsme dojeli do Hustopečí, kde jsme přespali v kempu.


Další den jsme vyrazili s cílem dostat se do Rumunska, ale to se opět díky hlemýždí rychlosti nepodařilo a tak jsme skončili v Maďarském kempu u města Makó. Cesta přes Maďarsko nebyla nijak zvlášť záživná, krom toho, že si náš motorkář nevzal sluchátko k vysílačce a tak neslyšel, že sjíždíme na benzínku a pokračoval bez nás dál. Našli jsme se asi po 100km.


Z Maďarska jsme toho opět moc neujeli protože nás hrozně zdržela kolona v Rumunsku, kterou jsme se rozhodli objet. Objížďka vedla přes opravdové Rumunsko štěrkovou cestou rozpadlími a polozapomunutými vesnicemi. V jedné z nich Wartburg škrtnul zadkem o kámen a výsledkem byla utržená palivová trubka pod nádrží. Opravu jsme zvládli celkem rychle, ze Škodovky se vzala hadice přepadu expanzní nádoby a použila jako palivová do Wartburgu. Pro místní to byla docela show, ale půjčili nám pilku na železo za což jsme jim věnovali české pivo. Štěrkové cesty a otřesy pak dále na dobro vyřadili tachometr Škodovky, což bylo docela nepříjemné. Nepodařilo se nám najít žádný kemp a nocování proběhlo na louce u lesa s toulavými psi.


Ráno jsme začali řešit proč nefunguje na Škodovce tachometr, problém jsme diagnostikovali v budíku, protože náhon se točil. Proběhla demontáž přístrojů, rozebrání tachometru a vyndání pohonu pro počítadlo kilometrů. Opět se vše smontovalo a hurá tachometr ukazuje. Po opravě jsme vyrazili vzhůru na Transalpinu, na které je několik přehrad, sem tam chybí asfalt, ale moc k vidění toho není jelikož většinou vede lesem. Cestou byly tři stoupání do 1500m nad mořem, což Wartburgu nedělalo vůbec dobře protože postupně odcházela vodní pumpa. Po třetím sjezdu jsme kompletně uvařili brzdy i s kapalinou opět na Wartburgu (Wartburg má 4 pístky stejně jako Škoda Rapid, ale nemá posilovač), tak jsme se rozhodli rozbít tábor a přenocovat. Proběhla koupačka v ledovém horském potoce, kde nebylo radno si moc šamponovat hlavu, potom to nešlo vymýt.


Následující den jsme sbalili tábor a vyrazilo se na Transfagarsan highway. Cestou jsme ještě zjistili, že na Alpině Wartburg vletěl do nějaké díry a ohnul si levý zadní disk. Nebyl to nijak velký problém, opravilo to pár dobře mířených ran kladivem v místním pneuservisu. Těsně pod stoupáním na Fagaraš jsme z Wartburgu vyndali termostat, aby se nepřehříval, proběhlo odvzdušnění a jelo se. Wartburg se, ale přehříval pořád a věčné zastavování zase nedělalo dobře Škodovce, takže vyrazila napřed a těsně pod vrcholem se z vysílačky ozvalo že Wartburg nejede vůbec. Odešla membrána v palivové pumpě, kterou jsme naštěstí vezli náhradní a tak se vyměnila a mohli pokračovat. Při cestě dolů byl opět problém z brzdami, museli jsme několikrát zastavovat a nechat obě auta vychladnout. Transfagarashan highway je úžasná silnice a všem bych doporučil se tam podívat. Pod fagarašem jsme našli slušný kemp s chatkami (stan nebyl povolen kuli medvědům), kde jsme urazili pár Ursusů zahráli pink pong s místními a šli spát.


Plán na další den byl dostat se k moři a tak jsme vstali o něco dříve a vyrazili směrem na Pitesti a dále na Varnu v Bulharsku. Cesta přes zbytek Rumunka nebyla nijak zvlášť zajímavá krom přívozu přes Dunaj u města Silistra. Kolem desáté hodiny večer jsme dojeli do pobřežního města Albena, kde začala klauniáda s kempem, který byl v mapě zakreslen, ale na místě nic nebylo. V noci se špatně hledá ležení, tak jsme našli penzion přes booking.com ve městě Kranevo. Po telefonu nebyl problém s přespáním a po příjezdu nás chtěli ubytovat ve sklepě, kam vytékaly odpady, nefungovaly žárovky, takže jsme se otočili a bloudili dál. Kolem půlnoci se nad námi slitovali v jednom hotelu a nechali nás přespat v altánu vedle bazénu.


Cesta pokračovala jen pár kilometrů do Zlatých písků, kde jsme strávili jeden den koupáním v Černém moři a odpočinkem. Černé moře jsme měli s relativně velkými vlnami a vlezlými plavčíky, kteří nechtěli nikoho pouštět do vody ani po kolena když to začalo více šplouchat. V kempu jsme potkali Čechy, kteří se divili čím jsme to přijeli. Zvláštní je, že Wartburg znají všude, ale Škodovky s motorem vzadu nikde moc neznají.


Dále jsme jeli přes Varnu, Burgas do Sozopolu kde jsme zakempovali. Cestou jsme v jednom kopci díky pomalému kamionu museli jet tak pomalu, že byly obě auta těsně před uvařením a tak jsme zastavili a nechali chladit motory. S dvěma pekáči jsme byli taková atrakce až se vedle nás vybourali tři auta, jeden po nás koukal a pak nestačil včas dobrzdit. Po průjezdu Burgasem jsme se rozhodli přehodnotit trasu a vykašlat se na Istambul. Bulhaři totiž jezdí jako dobytek a s myšlenkou, že Turci jsou ještě horší jsme se začali bát, že nás někdo někde nabourá a bude po výletě.


Nový cíl se stalo Řecko do kterého jsme přijeli hned další den. Zůstali jsme ve městě Alexandropouli, kde byl hezký kemp písčité pláže, klidné a hodně teplé moře. Naproti byl ostrov, tak jsme začali zjišťovat co je to za ostrov a rozhodli se na něj dostat trajektem bez aut což jsme také udělali.


Při vystání fronty na lístky si dva blbci nevzali pas a tudíž jsme první trajekt propásli a museli jet až druhým. Cesta na ostrov Samothraki trvala 2,5 hodiny. Na ostrově jsme si půjčili skútry a dojeli do kempu a přespali. No ono spánku tam moc nebylo, protože byl ostrov plný zhulenců, kteří do dvou do rána mlátili na bonga a potom nás málem sežrali komáři.


Následující den jsme projezdili ostrov a odpoledne se vrátili na pevninu. Jawa byla tou dobou už na cestě do dalšího kempu za Soluní, kam jela celý den. Wartburg a Škodovka to po dálnicích zvládli asi za tři hodiny.


Hned ráno nastala rozborka Wartburgu, protože vodní pumpa už skoro nefungovala. Majitel sebou naštěstí vzal celou náhradní hlavu s dobrou pumpou a tak proběhla výměna. Za hodinu bylo hotovo a mohli jsme vyrazit do Albánie.


Zhruba 50kilomterů před námi byla další kopcovitá výzva Akritas, přejezd sedla 1570m téměř od nuly. Obě auta to tentokrát zvládla do kopce i z kopce bez problémů. Bohužel za horami se zhoršilo počasí a začalo mohutně pršet. Ve Škodovce to byla pohoda protože do ní neteče a fungují ji stěrače na rozdíl od Wartburgu. Na Jawě si to asi každý dokáže představit. Naštěstí po 20km pršet přestalo, všechno uschlo a mohlo se pokračovat po Albánii, která je trošku divočejší, ale krásná. Nebyl problém vidět zabíjačku uprostřed vesnice, všude samé koňské povozy, lidi přebírající nějaké luštěniny uprostřed silnice. Na večer jsme dojeli k Jezeru Ohrid a pronajali si tři pokoje v hotelu.


Po snídani nás čekala cesta přes Tiranu a zbytek Albánie do Černé hory. Doprava v Albánii byla celkem v pohodě až na průjezd Tiranou, všude jsou sice značky, semafory, policisté, ale místní na to totálně kašlou a jezdí jak se jim chce. Cestou se objevil problém na Jawě a to takový, že si uvolnily oba šrouby držící rám a motor. Naštěstí se to stalo hned vedle autovrakoviště, kde jsme po zemi našli správné šrouby a vše opravili. Večer nás čekal příjezd do Černé hory.


Tam proběhlo pouze jídlo, spaní a ranní koupačka v Jadranu, abychom ráno mohli rychle vyrazit do Bosny. Opět nás čekalo velké stoupání ještě v Černé hoře z města Herceg přes Crvene Brdo. Tuším nějaké převýšení 1100m. Nahoře už byly jen hranice do Bosny a cesta kopcovitou krajinou k dalšímu kempu kousek od Mostaru.


Dále už to byly v podstatě závody s časem abychom se vůbec stačili včas vrátit do Česka. Průjezd Bosnou byl stejně krásný jako Albánii, čekalo nás další stoupání do 1200, které všechny tři stroje zvládli a večer už jsme dojeli do Maďarska a následující den zpět domů do Česka.



hodnocení článku:

info:

Správce článku: Jajda
Založeno: 20.08.15 13:47   Poslední změna: 20.08.15 19:42

Škoda 125, Wartburg 353 a Jawa 250 - cesta kolem tří moří - komentáře:

22:40:28
13.11.2015
nyk23

Transalpina is in top..I recommend!
13:37:11
25.10.2015
skodoukolemsveta.cz

-> tunerlada 04.09.15 13:19:07: Jojo pěknej pěknej. Já už to také nepočítám, jen schraňuji účty. Kdybych to udělal, mohlo by mě předčasně klepnout a to nechci riskovat...:-).
13:19:07
04.09.2015
tunerlada

-> Jajda: hodně pěkný a luxusní výlet :) Ono jak píšeš.. někomu se to může zdát moc za takovou cestu ale ono se to nastřádá po malých částkách ani nevíš jak 1 nás minulý rok vyšla cesta stopětkou do Británie na 40 tis kč (nepočítám teda auto) z toho co si pamatuju tak 13 tis stál jen benzín (bez aditiv) najeto 4500km
13:49:37
24.08.2015
Xhanz

-> Jajda: Že já debil nedržel hubu 3 3 Odešlo mi gufero na klice... 14
14:00:30
21.08.2015
Jajda

No já eko výpalné na Škodovce platil. Při placení se mě paní ptala jestli to raději nechci sešrotovat :) Jestli máš více fotek z výletu, tak sem hoď odkaz, rád se mrknu jak to trabík zvládal.
12:03:57
21.08.2015
Xhanz

-> Jajda: On je to takovej nezmar. Koupil jsem ho už loni. To se projel do Kosova a letos do Moldavie. Bolístky stylu, že se strhl tisícihran u motorku stěračů teda nepočítám za závadu. To nebrání v cestě dál 6 Novým lakem se nenech zmást. ten je jen z důvodu EKOvýpalnýho. Byl flekatej od vrchu až dolu a s tím bych veteránskou odpustku nedostal. Takže proběhl fofrlak v mizivé hodnotě a kupodivu jakž takž kvalitě
scontent-fra3-1.xx.fbcdn. net/hphotos-xfp1/.../11846 623_855394257870072_514140 5994276207164_n.jpg?oh=4e0 6712db7a9846a2865b5b47e994 f4a&oe=56824F82
11:18:27
21.08.2015
Jajda

XHANZ: To si měl celkem štěstí, my jsme to tak loni udělali s Wartburgem a bylo to peklo, sralo všechno od brzd po motor. Hoď fotky Trabika na Fagaraši :)
10:12:30
21.08.2015
Xhanz

Na spolehlivost kašlete. Důležitý je věřit, že to dobře dopadne a pořád si opakovat "no tak pojedu dál a uvidím" 1
Já projel letos podobnou trasu s trabikem ve třech lidech. Auto stálo 5tkč, neudělalo se na něm lautr nic a projeli jsme to v pohodě. Bo lautr nic. Měnil se motor, kterymu se vysypalo ložisko na klice (ještě tady v čr) za jinej o kterým jsem též nic nevěděl 6 Jediný co, tak jsem zkontroloval pakny a to z důvodu, že jsme jeli taky Fagaras. Jen ze severu 6
21:48:34
20.08.2015
Jajda

Spolehlivost je nejdůležitější, krom bloku motor jsme sebou táhly téměř všechno myslitelné i nemyslitelné, s tím, že na obou autech bylo technicky většina věcí nová kromě laku. Jestli chceš vidět fotky z oprav, tak mrkni na facebook. Opravování bylo dosti trnité.
21:38:36
20.08.2015
sekicz

Jsem spíš zvědavej, nepřišel jsem poučovat co se dá udělat lépe a co kde ušetřit :D Obzvlášť u dovolený ať si každej udělá jak uzná za vhodný.
Taky bych chtěl jednou něco takovýho podniknout, až dám svojí stodvácu jednou do spolehlivějšího stavu, tak mě zajímalo kolik co kde stojí atd. :)
21:31:55
20.08.2015
Jajda

Sekicz: Co se benzinek týče je jich všude dost. Nejvíc jich je asi v Albanii. Někdy natankuješ lepší benzin, někdy horší. Poznáš to vesměs na výkonu nebo tím, že to trochu cuká. Ideální je nebrat nikdy plnou nádrž od jedné pumpy a tankovat třeba po půlkách, aby se to vždycky promíchalo. Samozřejmostí jsou aditiva na bázi olova pro stodvacítky. Celkově se může zdát, že je Balkán divočina, ale ono to tak ve skutečnosti není. Wartburgu vyšla cena pohonných hmot (včetně oleje) plus pojištění a silniční polatky na 18500 korun. Ve Škodovce jsem neshraňoval účty a podle výpisu z Banky to zatím vychází na 9000 - uvidím jestli do konce něco dalšího přibude (v součtu chybí dvě tankování v Řecku, kde se nedalo platit kartou). Na výlet nás jelo osum a průměrně jsme utratili 17000 na hlavu. Auta jako taková nás s opravami stály 60 000 Škodovka a stejně tak Wartburg, Jawa přibližně 40 000. Teď čekám reakce jak je to drahé a dá se to udělat levněji. Možná, že ano, ale jsou to naše peníze :)
20:23:02
20.08.2015
sekicz

celkem by mě zajímala nějaká tabulka s nákladama kolik takovejhle výlet stojí, hlavně teda phm a jak se dalo/nedalo tankovat v odlehlých částech těchto zemí6
18:51:41
20.08.2015
Jajda

Flamo: Tak to jsme ani nevěděli, chtěli jsme to projet oboje, ale díky nedostatku času jsme Alpinu zkrátili a to byla asi chyba. O důvod víc udělat další výpravu v budoucnu. Jinak také parádní fotky :)
18:28:14
20.08.2015
Flamo

Musel to byť parádny výlet! Ja som bol tento rok na Rapidke v Čiernej Hore, tiež fajn zážitok. Rumunsko som išiel minulý rok dvakrát. raz Favoritom a potom Ladou. Transalpina je pre mňa jedna z top ciest. Vy ste tú najkrajšiu časť obišli, ozaj škoda... Nemali ste odbočiť na Lacul Vidra, ale ísť rovno na dedinu Novaci. Tam je ten pravý horský úsek. Cesta stúpa až do 2250mnm. Fakt zážitok.
Toto ste obišli:
flog.pravda.sk/flamove-fo tky.flog?foto=552300
flog.pravda.sk/flamove-fo tky.flog?foto=552014
Klobúk dole pred vami aj pred autami! 4
Extreme Tyres
so 22.06. Hanácké Škoda sraz 2019 | pá 05. - ne 07.07. Pohofest 2019 | další akce...