Proklatě nízká pastelka 110

Škoda 110 de luxe s nízkým hrdlem nádrže ročníku 1972. Narazil jsem na ní úplně náhodou, v hospodě..:-). Měla najeto 34 a něco tisíc km, teď už má asi 36500, auto je přece od toho aby jezdilo, to dá rozum! Byla celý život v garáži a od roku 1998 asi neježdèná vůbec (našel jsem v ní noviny z toho roku) takže až na různé oděrky a šrámy hezky zachovalá a neshnilá. Uvnitř jako nová, nádherné světlé čalounění, lak je originální, Vyměnil pár detailů, především původní sjeté pneu z fabriky a jel se krapet projet na fotbal do Sofie..:-).

Po cestě jsem musel vyndat nádrž a horkou wapkou jí vymýt, vypadlo z ní opravdu hodně rezi... Raději jsem vyhnul trubku nasání paliva v její útrobě krapet výš a tak už nebere benzín úplně zespodu, tím se moje jízda o dost zlepšila a tak místo po každých 20-30 minutách zastavuji už jen jednou až dvakrát denně, vyměním plastový jednorázový filtr který jsem nainstaloval před originální filtrovací skleničku a vesele pokračuji dál. Karburátor jsem musel ale také asi třikrát čistit, občas pak profouknu ústy přívodní hadičku paliva zpět do nádrže, čímž uvolním nečistoty, které se mi po čase opět z nádrže vrací zpět. Navíc mám pak neotřele noblesní dech po celý den.

Po cestě auto přestalo také dobíjet. Jednou stačilo vyčistit dynamo, které bylo uvnitř rezavé(jinak ale jako nové), po druhé musel měnit relé dobíjení. Sehnal jsem polské z jugoslávského traktoru, pasovalo naprosto přesně na díry... Kdysi Poláci půlku věcí dělali v naší licenci, takže bych si tipnul, že to bude ten samý případ. Horší bylo, že jsem přitom zůstal po tmě mezi vesnicemi stát bez světel na cestě. Situaci vyřešil reflexní vestou a trojúhelníkem za zadním oknem. V té době se mi ještě otevíraly řidičovy dveře a tak stroj dotlačil do vsi pod lampu kde provedl opravu. Naštěstí nebyla ještě taková kosa a docela se to dalo. Dobří lidé mne pak roztlačili a já pokračoval.

Auto už dobíjí, jen když pustím dohromady mé původní asymetrické wolframky, 1rychlostní super výkonný větrák topení a stěrače + zbytek světýlek a jedu po městě resp. na menší točky, během nedlouhé chvíle tlačím neboť dobíjecí soustava na čele s původně 300W dynamem je na pokraji svých sil... I při napnutém řemenu dobíjí stěží 12,8 V.

S tlačením to není ale až tak jednoduché. Nejprve se mi podařilo ztratit kdesi klíček od dveří, který jsem oddělil od zapalovacího neboť ten se mi pro změnu špatně vytahuje ze spínací skříňky...načež jsem si zabouchl ocelový konec pásu mezi dveře a karoserii a přičinil se tak o zlomení zámku dveří. Od té doby tlačit z levé strany nemohu, řidičovy dveře jsou trvale uzavřené a neměl bych pak kam naskočit... Nicméně jsem už tlačil i z pravé strany a chvatem hmatem se nasoukal přes řadící páku za volant. Kupodivu se mi s pomocí lehkého klesání podařilo takto vůz asi dvakrát uvést do pohybu těsně předtím než volant nekontrolovatelně změnil směr mimo vozovku. Jindy museli přijít na pomoc neplacení brigádníci z řad domorodců.

Co se samotných světel týče, budu muset vyměnit později reflektory, jsou po 47letech v horším stavu a moc neodrážejí světlo původních žárovek, takže když potřebuji jet po setmění, počkám si na první kamión co jede kolem, zavěsím se za něj a jedu dokud někam neodbočí nebo mi nezačne končit benzín... Zpočátku jsem si to ve městě neuvědomoval, nicméně na silnici mimo osvětlené osady se jet večer určitě nedá, resp. je to životu nebezpečné

Kromě zmíněných drobností cesta probíhá vcelku pohodově, vůz si lidé neustále fotí, dokonce mne na Balkáně stavěla policie, nakonec ale došlo taktéž jen na focení vozidla a přání šťastné cesty.

Myslím, že cesta slouží jako dobrý trénink pro následující americké dobrodružství ze "zánovní" o generaci novější Rapidkou. Člověk si rázem uvědomí, jaký lidstvo učinilo za poslední 3-4 decennia progres. Na druhou stranu kdyby auto tak dlouho nestálo, výše zmíněné drobné nedostatky by jistě nevznikly.