paranek / Rapid Felicia

Přicházím k autu, centrální zámek ochotně odemyká oboje dveře, otáčím klíčkem v zapalování, zapiští feliciácký startér a wrrrrrrrumvrrr rozburácí se feliciácký motor, ostrá vačka a snížená hlava jen podtrhují požitek z jeho vytáčení do vysokých otáček a rychlé reakce na plyn. Nový výfuk s koncovkou ITC dotváří zvuk motoru a přesvědčuje kolemjdoucí, že pod kapotou není standardní rapidovský motor. Odlehčený setrvačník se s lehkostí otáčí, řadím za jedna a nová spojka ochotně a nekompromisně přenáší sílu motoru na nápravu, elektrony o průměru 15 palců se roztáčí, pneumatiky Pirelli 5000 Drago o rozměru 195/50 R15 překonávají valivý odpor, zakvílejí, zakousnou se do asfaltu a začíná výlet za dobrodružstvím za obdivného pohledu kolemjdoucích...

Zastavím na semaforu, vedle mě BMW 318, opět pár zkoumavých pohledů a je zelená, řadím a frrrrrrrnk pryč, auta za mnou i s BMW, jehož řidič při zkoumání mého auta asi zapomněl zařadit dál sedí na křižovatce...asi chvilkové zmatení smyslů :)

Najíždím na dálnici a říkám si, že bych měl trochu protáhnout ručičku tachometru, šíbuju se do levého pruhu a vytáčím trojku...ve 120 km/h se nad ní slituju a řadím čtyrku... se znuděným výrazem předjíždím v pravém pruhu hopsající felicie na jejich úzkých pneumatikách a ve 160km/h řadím za pět. Před sebou v levém pruhu vidím Audi A4 a čekám co bude...uhne neuhne...po chvíli přišlápnu plyn až na zem, bliknu a předjíždím audinu pravém pruhu...periferně vidím, jak se její řidič zmateně kouká na svůj vlastní obraz v mém zrcadlově tónovaném okně...super pocit...jen chybička, že ani nevím, kolik jsem jel, protože tachometr končí číslem 180 km/h a ručička v tomto okamžiku byla za touhle cifrou....nic naplat, musím se spokojit s faktem, že jsem ho předjel.

Přijíždím k obci...zvolňuji tempo, dávka adrenalinu zas na chvilku vystačí a tak si spokojeně bublám, stažený okna, muzika naplno a úplně je cítit odlesk slunečních paprsků od povrchu auta...projíždím kolem stanice autobusu, čekající lidi na zastávce mě odmění opět pár obdivnými pohledy, občas někdo zamává...víte o jakých pocitech mluvím a v hloubi duše si přejete je prožít taky ? Teď je právě perfektní šance, protože tahle kára je na prodej...osud tomu chtěl a já se musím rozloučit se svým zeleným miláčkem a hledám páníčka, který by se o něj staral a zažíval s ním podobné pocity..

Pokud by měl někdo nějaké foto tohoto vozu, nebo info kde chudák skončil - pošlete prosím na paranek@volny.cz