Lucík/Hatatitla

Tak se mi konečně poštěstilo a 23.7.2008 jsem narazila díky známému na tuto škůdku. Je to 120L, rok výroby 1986, motor 742.12, najeto 100 140km, což je slušné. Když jsem se jela na ni podívat a viděla jsem jak z baráku vychází starší pán, bylo mi jasné, že bude v dobrém stavu, páč jak je známo, tak starší občané o vozy pečují. A taky že jo, byla po celý rok garážovaná, jezdilo se s ní jen v letním období, a nebyla havarovaná. V roce 2004 byly měněny přední blatníky a levý práh.



Po prohlídce(našla jsem jen malinkatou rez v kufru a na podlaze u spolujezdce, není to nic vážnýho) a projíždce( byla taky solidní prča:-D jsem se nemohla rozjet, páč má jinej záběr na spojce než na jakej jsem byla zvyklá na fáčku, ale po druhým pokusu jsem se rozjela a v zápětí jsem zjistila, že to má i brzdy:-D). Pak jsme jen sepsali smlouvu, finančně se vyrovnali a hurá, auto bylo doma. Dokonce mi dal i pár věcí a knížku od Andrta o opravách a údržbách, tak jsem hned začala študovat. Sice bylo pár problémů s přepisem, ale i to sme zvládli a 24.7. bylo auto úplně moje. Nedokážete si představit, jaká to byla pro mě sláva, že mám konečně moje auto a v lepším stavu, než fávo:-)



Po zkontrolování, zda světla svítí, ostřikovače stříkají a stěrače stírají :-)), jsem jela na menší projíždku, abych věděla kde co a jak...

Bála jsem se, a tak jsem to nechtěla moc drtit, ale i tak jsem to vytáhla na 120km/h, což jsem koukala, co v ní je:-) Během dvou týdnů, spíše víkendů jsem měla najeto přes 500km. A musím potrvdit, že jízda s předohrabem( respektive s fávem je oproti ní hadr), je fakt, že náhon na zadek je úplně o ničem jiným.



Po pár dnech jsem hned volala známýmu, aby se na ni přijel mrknout...Hned jsme se domlouvali, že tam půjde rádio, jenže samosebou, nezůstalo jen u něj:-) Přišlo na řadu i střešní okno. Jinak máme v plánu ještě sedačky z rapida, nové liťáky, gumy, jak zimní, tak letní a pokud to vyjde, tak po zimě new lak.



Ale co každej obdivoval bylo, když zjistil, že s ní chci jet do Maďarska na sraz:-D každej říkal, že by si to nelajzl. Můžu říct, že sem z toho měla taky celkem vítr, páč to byla moje první delší trasa a kevšemu tomu i ve větších městech, ale díky bohu, přežili jsme to všichni ve zdraví:-) Dokonce jsem na dálnici lítala 160km/h a to ste měli vidět, jak všici koukali:-D



Jinak na závěr, abych udělala takovou měnší rekapitulaci, jsem moc ráda, že sem na ni natrefila a i když má pár much, tak doufám, že se nic nestane a bude dlouho sloužit.



Poděkování

Zdenek W., Pajos 135- za pomoc s poruchama, moje nejbližší záchrana, většině věcem na ní patří dík jim, Kluci moc DÍKY

Matsoft, Ovečka, Dale Estelle- za psychickou podporu a pomoc v Maďárii:-)

A všem ostatním, co mi pomáhají ústně, zkušenostma atd. atd.

Moc děkuji