PJ / Rapid

Tento Rapid 135 spatřil světlo světa poprvé na sklonku roku 1989, ale v tehdejším Československu se příliš dlouho neohřál a svého prvního majitele si našel v sousedním Německu. Nutno říci, že určení na export mu vůbec neuškodilo a díky tomu se mu dostalo výbavy, o které se jeho nevývozním bratříčkům mohlo jen zdát. Původní jsou hliníková kola Meteor, zadní opěrky hlavy, jakési sportovní nálepky na bocích, v základu byly i přední mlhovky a různé další vychytávky jako koženkový kryt prostoru mezi předním kufrem a interiérem, či elektronický přerušovač blinkrů Hella, kvůli německým předpisům. Jiná je třeba (těžko říci proč) i expanzka na chladící kapalinu, sportovní zrcátka Engelmann atd. Rapidku jistě neuškodilo ani vystříkání dutin přímo Německým importérem, díky čemuž je karoserie ve velmi dobrém stavu.



Zpátky do naší domoviny vůz dovezl v polovině devadesátých let jistý pán z Kolína a přes dalšího, tentokrát pražského, majitele se dostal v červnu roku 2001 do mých rukou. Rapid byl v celkem solidním stavu, oba předchozí majitelé se o něj sice příliš nestarali, ale zato s ním jezdili na pravidelné prohlídky a pokud bylo třeba něco vyměnit, tak to nechali v servisu udělat. Když jsem ho poprvé spatřil, byla to láska na první pohled - originál 135ka motor, hliníková kola, datum výroby 12/89, to bylo přesně to, co jsem hledal. Neváhal jsem ani chvilku a při první příležitosti jsem si ho již vezl domů.



Moje nová kárka však byla v neskutečném bordelu - slova jako myčka či vysavač zřejmě předchozím majiteli nic neříkala a po autě byly rozesety doslova haldy štěrku. Jeho záliba v lepení čehokoli kamkoli se také neprojevila zrovna pozitivně na stavu interiéru a skoro polovina palubky byla na odpis. Sedadla byla potažená odpornými plyšovými potahy, originál potahy byly místy propálené od cigaret, původní koberce připomínali díky nánosům písku spíše poušť atd., prostě nepředstavitelný bordel. A tak ze všeho nejdříve musel celý interiér ven - koberce i sedačky jsem vytepoval, koupil nové potahy, nové koberce, kompletně jsem zrenovoval i palubku, výplně dveří - jednoduše co šlo vyměnit jsem vyměnil, co šlo opravit jsem opravil. Nyní je interiér od původního skoro k nerozeznání.



Další na řadu přišel vnějšek - nově jsem nabarvil antikorozní nátěr lemů blatníků a prahů (není zrovna krásný, ale odstranit jsem ho už nemohl, tak jsem ho alespoň udělal tak hezkým jak jen může být…), stejné péče se dostalo i zadní a přední nápravě, oběma nárazníkům, nově jsem vystříkal dutiny, koupil jsem nové přední mlhovky atd. atd. Po několika měsících práce bylo auto skoro jako nové, tedy směrem k originálu již prakticky nebylo co dělat, a tak mě začaly přepadat myšlenky na nějaký ten tuning.



Po obligátních předních a bočních bílých blinkrech jsem si nemohl odpustit laděný výfuk typu Burgess již osvědčený v mé 105ce. Za málo peněz s ním jde udělat hodně muziky (spíše sakra hodně :-), hluk určitě překračuje 100 dB) a na průběh výkonu má až nečekaně pozitivní vliv - hodně přidá v nižších a hlavně ve vysokých otáčkách - točit jinak sériový motor až k 6000 ot. není vůbec žádný problém. O něco později se mi naskytla možnost levné koupě kitu sání K&N a tak jsem nelenil a zbavil motor origoš modrého tubusu na vzduchový filtr. I kit přidal motoru trochu na živosti, ale jeho vliv bych nepřeceňoval, hlavní přinos je estetický a hlavně zvukový - motor má díky němu po přidání plynu pěkný "pilovitý" zvuk.



V pořádném autě nesmí chybět také pořádná muzika, ale v tomto směru jsem krapet pozadu. Nejdříve si Rapidek vysloužil dvojici reproduktorů Blaupunkt a analogové rádio neznámé značky. No, ticho v autě nebylo, ale moc parády se s tím nadělat nedalo. Tak jsem o Vánocích upgradeoval rádio na Blaupunkt Palm Beach, ale zůstalo u dvou reproduktorů. Další by však měly přibýt co nevidět.



V lednu 2002 se už v autě měly hřát sportovní sedačky a čtyřbodové pásy, ale mé plány zhatil jakýsi frajer ve stříbrném Mitsubishi, který mi na parkovišti velmi efektně očesal celou levou stranu auta, navíc picnul přední nápravu a zničil i moje "vývozní" zrcátko :-(. Prostě mi přidělal fůru práce. Místo vylepšování jsem musel absolvovat cestu k navracení do původního stavu…



Ale myšlenky na světlejší zítřky mne neopustily, rozhodně bych letos kromě zmíněných sedaček a pásů provedl i pár zásahů do motoru, byť ještě přesně nevím, jakých. Výkon sériového motoru sice není nejhorši, není problém dosáhnout na rovině 170 km/h, zrychlení z nuly na sto jsem naměřil za 14,2 s, na 130 za 26 s, ale známá věc je, že stejně jako peněz není výkonu nikdy dost :-).



Škodovkám a všem jejich pečlivým majitelům zdar!